Sulice

Vesnice Sulice patří administrativně pod okres Praha východ a náleží pod Středočeský kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Říčany. Obec Sulice se rozkládá asi 23 kilometrů jihovýchodně od centra Prahy a 11 kilometrů jihozápadně od města Říčany. Na území této středně velké vesnice má hlášený trvalý pobyt kolem 2220 obyvatel. Sulice se dále dělí na čtyři části, konkrétně to jsou: Hlubočinka, Nechánice, Sulice a Želivec.

Hlubočinka

Hlubočinka je jednou z částí obce Sulice. Nachází se 1 km severně od Sulic. Prochází jí  silnice II/603 z Prahy do Kamenice a dále k Benešovu.

Popis z r. 1898
Osada na severním svahu vrchu „u Křížků“ při Vídeňské silnici. Skládá se ze dvou částí: Prvá patří k politické i katastrální obci Radějovicům, má 5 domů, 30 obyvatel, druhá k polit. a katastr. obci Sulicům, má 4 domy, 16 obyvatel. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím; většinou jsou dělníky při panských dvorech. Na severu vsi jest jehličnatý les.

Nechánice

První zmínka o vsi pochází z roku 1349. Ze 14. století se zachovaly zmínky o Mladotovi a Oldřichovi Vlachovi z Nechanic, patrně z rodu pánů z Říčan. Část vsi byla v majetku Markvarta z Kamenice. Počátkem 16. století měl díl Nechánic Markvart, syn Heřmana ze Sulic, a jiná část patřila ke statku Libeř. Roku 1565 prodává tehdejší majitel Samson Křinecký z Ronova na Kopanině celou ves Nechánice s krčmou Kryšpínu Šultysovi z Čimic, jenž je poté spojuje s držbou Sulic. Šultysovi dědicové prodali r. 1576 zadlužený statek Čeňkovi Mičanovi z Klinštejna, který jej později připojil k panství Kamenice.

Křížka

Ploché návrší, okolo něhož prochází bývalá státní silnice Praha-Benešov-Tábor-České Budějovice. Na paměť shromáždění lidu, které se zde uskutečnilo 29.září 1419, byl v roce 1931 vybudován památník s rozhlednou podle návrhu architekta Jansty. Rozhlednu převyšují okolní stromy, avšak z návrší lze za dobré viditelnosti spatřit Říp, Brdy, kopce Středočeské pahorkatiny, Krkonoše a Lužické hory.

Želivec

Poprvé je osada Želivec (Zelewecz) zmiňována roku 1402 v majetku Petra Košíka z Pětichvost (časem získává i Sulice). Později ves dostal Cval z Chotče a za husitských válek ji získal Jan Sádlo ze Smilkova a připojil ke svému kosteleckému panství. Na počátku XIV. století patřil Želivec Novoměstským a byl jim r. 1537 (tři dvory kmetcí s platem) zabaven. Spolu s Kamenicí, Olešovicemi a Sulicemi prodán Janu Frejnarovi z Brunova. Ve třicetileté válce byl Želivec zcela zničen, po obnovení byl r. 1696 připojen k panství Dobřejovice. R. 1785 zde bylo 8 popisných čísel.